1.HFK - FC VYSOČINA JIHLAVA 2 : 1
Na dnešní výjezd se sešel velice pěkný počet fanoušků Vysočiny a dohromady i s těmi, co dorazili po vlastní ose se nás sešlo v sektoru určeném hostujícím fanouškům cca 40 lidí.
Nálada na cestě do Holic byla, jak jinak než veselá a bojově laděná :-) a už v autobuse všichni poctivě připravovali hlasivky na holický stadion a že už nás berou "ve světě" vážně dokazuje i policejní eskorta, která se k nám připojila asi 20km před Olomoucí (asi čekali bandu násilnických fanoušků :-)), to jsme je zklamali).
Samotný holický stadion mi připomínal zmenšenou maketu teplického stadionu. Vypadal pěkně a převážně byl tvořen pěti řadami kolem celého stadionu, vyjma hlavní tribuny, která měla víc řad . I náš sektor byl dobře vybaven a i pečlivě osíťován, aby nebylo možno něco vhazovat na hřiště. Ozvučení stadionu pak bylo rovněž vyřešeno velmi dobře, ale trochu hlasitě :-)).
Po příjezdu jsme jako obvykle připevnili v našem sektoru všechny naše dostupné vlajky včetně sektorovky.
Tentokráte jsme již , narozdíl od zápasu s Ústím, měli i fanouškovské soupeře. Jejich kotel ze začátku zápasu čítal cca 10 lidí a když viděli, že fandíme, tak se rovněž snažili a v průběhu zápasu se rozrostl na nějákých 15-20 lidí (bohužel fanoušci Holic, ač je to zakázáno, neváhali použít i pyro a následně vzplály konfety, které byly poválené po zemi, což jim zrovna moc "fans bodů" nepřidalo).
Nutno podotknout, že převaha hlasivek byla i tentokráte na naší straně. Krom fandění jsme vhodili při nástupu mužstev na hřiště konfety a již naplno vyzkoušeli nový chorál Vysočina léo, jehož první náznaky jste mohli zaslechnout již v domácím zápase s Hlučínem.
Utkání za velmi silného větru začalo pro nás velmi nadějně. Už v šesté minutě se prosadil za naší velké radosti Ivo Svoboda (ti co ho dřív odepisovali si asi teď musí trhat vlasy :-), protože je bez diskuzí jeden z klíčových hráčů našeho týmu). A nadále jsme pokračovali v aktivitě a přišel i bohužel neuznaný "ofsajdový" Faldynův gól. Následovala pak ještě jedna Faldynova tutovka, která rovněž gólem neskončila. Do této chvíle bylo na hřišti jen jedno mužstvo(samozřejmě to naše :-)) ) a předváděli jsme dosud nejlepší výkon jara, jenže...
Pak přišlo pro nás osudové vyloučení Míši Kadlece (oprávněné bez diskuzí) a proti týmu jakým jsou Holice se v deseti žádné zázraky nevymyslí a tak jsme už jen trnuli, zda dostaneme gól nebo ne. Zdatně jsme bránili, leckdy to připomínalo až hokej, kdy se naše hráči zmocnili míče a ukopávali ho do neznáma. Samozřejmě jsme nepřestávali fandit (možná díky této situaci jsme fandili jednou tolik) a doufali, že by to mohlo dobře dopadnout.
Bohužel, když už se zápas chýlil ke svému konci trochu až nečekaně Holice vstřelili branku (to pro nás teda byl pořádnej šok..až jsem si vzpomněl na závěr loňský sezony fuj...) a i hráče to značně zaskočilo a tlak Holic byl už v tuto chvíli drtivý a bohužel posledním hřebíčkem do naší rakve, pak byl 2.holický gól , který rozhodl, že zůstaneme bez bodu a soupeř se na nás v tabulce dotáhne.
Hráče to mrzelo samozřejmě taky to na nich bylo vidět (hlavně miláček davů Braňo, který vztekle utekl do kabin), nicméně nám to nezabránilo se s našimi borci důstojně rozloučit a poděkovat jim za předvedený výkon. Myslím si, že se dnes neměli za co stydět.
Hlavně je škoda, že jsme si tentokráte nemohli vychutnat vítěznou jízdu městem a i nálada v autobuse bezprostředně po zápase byla značně skleslá.
Zrpvu jsem trochu i záviděl těm, co pouze seděli doma u onlinu a nemuseli si prožít to co my. Ale podpořit naše mužstvu živě, to je pocit k nezaplacení a i když se občas prohraje (to ke sportu samozřejmě patří), není třeba zoufat. Na jaře bude ještě hodně zápasů o mnoho bodů a situaci máme stále ve svých rukou.
Dnešní reportáž nemůžu zakončit jinak než provoláním, které jsme zazpívali hráčům i na konci zápasu VŽDYCKY JSME S VÁMA ;-) a obdiv patří všem, kteří se na zápas vydali Jihlavu podpořit(a to zdaleka né všichni byli z Jihlavy) a nyní už se můžeme společně těšit na Jakubky, kde si zase z plných plic zafandíme.